,,Svět není továrna na splněná přání."

Listopad 2011

Téma týdne Hon na čarodějnice

28. listopadu 2011 v 19:07 | lady dog
Ahoj tady je další téma týdne s názvem Hon na čarodějnice.
Kořeny těchto honů na čarodějnice sahají až do antických a germánských představ o démonech, zlých duších apod. Stejně tak se proti čarodějnickým praktikám staví Pentateuch, zvláště knihy Exodus a Deuteronomium (odtud i v pozdějších procesech užívaná zásada "Čarodějnici nenecháš naživu" z Ex 22,17). V římském právu, které se stalo také základem moderního práva, existovala také možnost potrestat osobu praktikující čarodějnictví (maleficium); jako trest byl předepsán oheň. Jednou z osobností, obviněnou v antickém Římě z čarodějnictví byl spisovatel a filosof Lucius Apuleius, který se však dokázal před soudem obhájit. O římských čarodějnicích a jejich pronásledování vypovídá jeho slavná novela Zlatý osel. Čarodějnictví se již tehdy řadilo k nejtěžším zločinům; podobně pronásledovali čarodějnictví i Germáni, u nichž se trestalo většinou utopením.

Středověké procesy

V raném středověku díky sv. Bonifáci a sv. Agobardu, kteří čarodějnictví považovali za pouhou pověru a iluzi, čarodějnické procesy prakticky neexistovaly. Jeden z významných středověkých papežů, Řehoř VII., tak například v 11. století zakazuje pod trestem exkomunikace dánskému králi Haraldovi zahájit proces s údajnými čarodějnicemi, které byly obviněny z katastrofálního sucha a morové nákazy. Situace se změnila kontaktem s arabským světem po křížových výpravách. V zákonících některých zemí byly tresty upálením za čarodějnictví už ve třináctém století. Ve 13. století kanonické právo trestalo míchání jedu, tzv. vytváření počasí a čarodějnictví pokáním v délce až 7 let. Až do této doby trestala církev čarodějnictví pouze církevními tresty (exkomunikace apod. ), jako hlavní prvek v nich viděla asociálnost, nešlechetný úmysl. Nadále převládal názor, že čarodějnice neexistují, jak ukazují kánony biskupů z Regina, Prümu, Wormsu apod. Ke změně dochází až v okamžiku, kdy bylo s čarodějnictvím nakládáno jako s kacířstvím a vyžadovalo se pro ně světské potrestání.

Novověké procesy

Vzhledem ke zformování pohledu na čarodějnictví jako na zločinný stav se čarodějnictví stalo smíšeným trestem (církevně-světským). Světské zákoníky pronásledují čarodějnictví stejně jako kacířství; trestem je oheň. 5. prosince 1484 svou bulou "Summis desiderantes affectibus" podpořil papež Inocenc VIII. úsilí dominikánů Heinricha Kramera a Jakoba Sprengera, kteří pronásledovali čarodějnice v severním Německu. Ti pak v roce 1486 poprvé vydali knihu Malleus maleficarum (česky Kladivo na čarodějnice). Kniha nikdy nepředstavovala oficiální učení katolické církve, dokonce byla již roku 1490 odsouzena inkvizicí hned ze dvou důvodů: knihou doporučované právní proceduře, již tehdy považované za neetickou, a démonologii, která je v rozporu s katolickým pojetím. Podle Kladiva pocházela moc čarodějnice ze soulože s mužským démonem, jímž byl incubus; čaroděje s ženským démonem, jíž byla succubus; čarodějnice byly autory Kladiva na čarodějnice považovány za pozemské zástupce knížete zla.
Masovost procesů souvisela s proměnou vesnice. Už nebyla kolektivem navzájem na sobě závislých lidí, nýbrž souborem individualit, které svůj individuální neúspěch připisovaly nečistým silám. Každá čarodějnice svým sloužením magickým silám dostávala ku pomoci démona, který mohl měnit podoby, a za své služby sál čarodějnici krev z čarodějnického znaménka, které se ukázalo býti hlavním poznávacím znamením čarodějnic; ze znaménka po vpichu však krev netekla. Tato kniha měla velký vliv na obecné vnímání čarodějnictví, a to i přesto, že proti ní církev velmi rozhodně vystupovala.
Do procesního práva na místo obžaloby pod vlivem této knihy nastoupilo udavačství, průvodní řízení bylo ovládáno pomocí mučení. Vyšetřování se dělo podle schémat, která nepřipouštěla zhodnocení jednotlivých případů. Ke slovu se dostaly také zkoušky čarodějnice (jehlou, koupel čarodějnic) a také prostředky přízně (podplácení). Samotný soudní proces tak byl zcela překroucen. Ve Svaté říši římské byly pro soudní procesy směrodatné soudní hrdelní řády z roku 1507 (tzv. Bamberský) a 1532 (tzv. Carolina). Tyto zákoníky jsou již humánnější, sankcí za čarodějnictví je i nadále oheň. Rozlišovalo se mezi škodícím čarodějem (jenž ubližuje lidem a zvířatům) a neškodným; neškodlivé kouzelnictví se předkládalo úvaze soudu. Čarodějnictví se počítalo k mimořádným proviněním; obrana obviněných byla omezená. V lehčích případech jsou jako tresty uváděny mrskání, vypovězení ze země, veřejné církevní pokání, zabavení majetku.
S prvními procesy s čarodějnicemi, které je nutné pojmově oddělovat od pozdně antických a velmi raně středověkých procesů, se setkáváme od 30. let 15. století na hranicích Francie a Itálie a v západním Švýcarsku. Tyto hony na čarodějnice se postupně šíří v několika vlnách, poslední z nich pak nastává od roku 1750 v Kanadě, Nové Anglii a Mexiku. Vrchol těchto honů spadá kolem let 1450, 1480, 1530, 1550 a 1630. Na sever od Alp se prováděly čarodějnické procesy od 16. století a zpočátku je prováděly pouze světské soudy. První masovější procesy začaly v rámci rekonkvisty při vzniku Španělska spojením Kastilie a Aragonie.
V existenci čarodějnic věřil i Martin Luther a jiní reformátoři. Proti čarodějnictví bojovali též ohněm. Partikulární právo protestantských knížat zahrnuje též postih čarodějnictví (např. Saská konstituce z roku 1572). Ještě bavorský trestní zákoník z roku 1751 považuje za skutečnost čarodějnickou smlouvu s ďáblem; pruské právo v této době již odsunulo čarodějnici do říše iluzí.
V době největšího štvaní proti čarodějnicím neušel pronásledování žádný věk nebo stav. Pravidelně se vytvářela tzv. střediska čarodějnictví, situovaná zvláště do horských oblastí. Žádných mezí neznaly hony na čarodějnice v Savojsku, Švýcarsku, Tyrolích, Lotrinsku a Skotsku; zahrnovala oblasti jak katolické, tak protestantské či reformované. Čarodějnictví nezřídka řešilo politické nepřátelství, osobní nenávist apod. Na katolické straně se proti čarodějnickým procesům stavěli především Friedrich Spee, A. Tanner, P. Laymann a F. Sterzinger (výrazně jsou zde zastoupeni jezuité). Na protestantské straně pak proti nim vystupují mj. J. Weyer, Anton Praetorius, B. Bekker, C. Thomasius. V procesech proti sobě stálo i masové šílenství a davová psychóza lidí a panovník (soud a císař). Ve Francii, Nizozemí a Německu se navíc o inkvizici čarodějnic nestarala církev, ale světské soudy, jak to dosvědčuje i zákoník Carolina z roku 1532, který německé zemské právní instituce v následujících staletích následují. Kdo je honem na čarodějnice vinen? Vinnými byli zjevně všichni. Někteří teologové, kteří dali tomuto blouznění teoretické základy (např. jezuita Martin Anton Delrio nebo trevírský světící biskup Petr Binsfeld), někteří mocí posedlí představitelé církve, kteří apelovali na udávání, věznění a upálení (zde neexistují výjimky ani mezi reformními humanisty - Lev X. i Hadrián VI. se stavěli proti odporu komunit a kněží, kteří odmítali inkvizici), zemští páni, kteří se snažili zamezit názoru, že víra je soukromou věcí, právníci (např. Jean Bodin, hlásající na jedné straně svobodu a toleranci pro francouzské hugenoty, ale zároveň nechal mučit děti a pozůstalé upálených odsouzených na malých hranicích alespoň půl hodiny, aby si zvykli na pekelný oheň), vinni jsou i dobře zajištění měšťané, závistiví obchodníci, udávající nemilou konkurenci. Osobní lékař düsseldorfského vévody Jan Wier se ve své knize O klamu démonů z roku 1562 domnívá, že čarodějnický proces vynalezl ďábel, aby zostudil křesťanství.
Novější vědecké bádání spatřuje ve výbuchu běsnění vůči čarodějnicím v 15. století nepřímý důkaz pro hluboké sociální konflikty. Někteří se také domnívají, že vrchnost ve snaze nedopřát prostým lidem více svobody posunula sociální střety na rovinu degradace náboženství a víry, na pověru a tmářství. V této době mizí pocit sounáležitosti spolu s tím, jak se obyvatelstvo z venkova stěhuje do měst a dochází k rozpadu velkorodin. Pro tuto situaci tak byla příznačná anonymita a odcizení, které vedly ke strachu a panice, kterých bylo zneužito i v případě honu na čarodějnice. 16. století je také obdobím "malé doby ledové", kdy dochází k mnoha katastrofám a neúrodám kvůli změně klimatu; i tato skutečnost a zjevná beznaděj prostého obyvatelstva z bídy a zdražování, může částečně osvětlit, proč běsnění vůči čarodějnictví dosáhlo takové míry.
Oběti štvaní lze těžko spočítat. Roku 1595 se lotrinský generální zástupce Nicolas Remy chlubí ve svém Daemonolatriu, že poslal na hranici více než 800 odsouzených (stejně tolik lidí však mohlo prchnout a 15 jich spáchalo před rozsudkem sebevraždu). Ve Fuldě nechal Baltasar Ross popravit během tří let více než 700 domnělých čarodějnic. Čarodějnické blouznění si mezi lety 1484 a 1728 vyžádalo přes 300 tisíc lidských životů, někteří autoři však docházejí k daleko vyšším číslům.
V polovině 17. století již začínají štvavé hony na čarodějnice ustupovat, definitivně procesům odzvonilo osvícenství. V Rakousku zastavila pronásledování čarodějnic Marie Terezie.
Poslední soudní proces, kdy byla žena obviněna z čarodějnictví se konal v roce 1950 v belgickém městě Turnhout. Čarodějnicí měla být Martha Minnen, která chtěla vyvrátit pomluvy svých sousedů a požadovala náhradu škody. Její sousedé Victor a Marie Deckxové, kteří věřili na čarodějnictví, tvrdili, že ji viděli v noci běhat v podobě kocoura, chová spoustu koček, kolem padesáti, a k jejímu domu se slétá velké množství různých ptáků. Také dává neobvyklé dárky, kupř: jednomu dítěti hnízdo plné malých vrabců a pod. Martha Minnen si stěžovala, že pastor odmítá její milodary a rodiče proti ní štvou své děti. [1]
Čarodějnictví a procesy s čaroději a čarodějnicemi nejsou ani v dnešní době nic výjimečného, jak dokaládá např.Keňan nabízel albína šamanům, dostal 17 let vězení - idnes.cz nebo To dítě je posedlé ďáblem! nebo Ruští satanisté jedli své obějti a jistě by se dalo najít mnoho dalších dokladů o soudobých čarodějích a čarodějnicích.

Procesy v českých zemích

Čarodějnické procesy byly v českých zemích ojedinělé. Jediným územím, které významněji postihly, bylo Jesenicko a Šumpersko s převládajícím německým obyvatelstvem, které sousedilo se Slezskem; odtud na naše území pronikala pověra o moci čarodějnic. Během 17. století zde bylo upáleno asi sto lidí. Známý je případ Jindřicha Bobliga z Edelstadtu, který, podobně jako několik dalších osob, zneužil svého postavení světského soudce a vynucoval torturou doznání ke smyšleným zločinům. Šumperský děkan Kryštof Alois Lautner vystoupil jakožto zástupce církve na obranu čarodějnic, avšak sám roku 1685 skončil na hranici. Velmi negativní roli v celém případu ovšem sehrál Lautnerův představený, olomoucký biskup Karel II. z Lichtenstein-Castelkornu, který Lautnera Bobligovi vydal. K posledním procesům došlo v Šumperku roku 1696. Tyto procesy zachycuje též známý historický román Václava Kaplického Kladivo na čarodějnice, podle něhož byl natočen stejnojmenný film.

Související články


Kříženci kočkovitých šelem

28. listopadu 2011 v 19:03 | lady dog
Liger (též psáno ligr) je kříženec mezi samcem lva a samicí tygra, který dosahuje značných rozměrů. V současnosti se nacházejí ligři v některých zoologických zahradách, které jsou spolu s cirkusy nejčastějšími místy, kde dochází k v přírodě jinak nepřirozenému křížení mezi lvy a tygry.
Kříženec mezi samcem tygra a samicí lva se zve tigon.
tigon
liger
leopon
Leopon se nazývá kříženec leoparda a lvice. Tito kříženci byly pokusně plozeni v zoologických zahradách v Japonsku, Německé spolkové republice a Itálii. Leopony též produkoval ve svém Tierparku v Hamburgu Karl Hagenbeck. Bohužel z jeho pokusů žádný exemplář nedožil dospělosti. Z tohoto zdroje zřejmě pochází kůže z britského muzea. Též pokus o chov je zaznamenán z Japonska. Fotografie přirozeného páření lvice s leopardem s tohoto japonského zdroje jsou obsaženy v příloze stránky. Tyto fotografie vyvolali opravdu velkou polemiku o možnosti logického vysvětlení jedné z afrických záhad - malých skvrnitých lvů domorodci zvanými "marozi". Velice zajímavá je technika páření leoparda s lvicí a jejich schopnost překonat rozdílnou velikost obou druhů šelem.

Moje adoptované pixelky

27. listopadu 2011 v 12:59 | lady dog
Ahoj tohle jsou moje adoptované pixelky.
1.Buddy
2. Kloe
3. Kevin
4. Lentilka

Kříženec psa a stonožky

26. listopadu 2011 v 20:05 | lady dog
Ahoj jen tak jsem brouznala po netu a najednu jsem narazila na tohle.

Paramonální jev

26. listopadu 2011 v 19:56 | lady dog

Branišovská záhada

Pro "vědce" a skeptiky je to jasný výmysl. Ti, co se s nimi setkali, však mluví jinak. Popisují zvuky, kroky, objevily se ale i prazvláštní fotografy s podivnými postavami. Poslední pocházejí z malé vesničky na Českobudějovicku. Je záhada Branišovského lesa ojedinělá?

Pohybují se mezi námi nebo jsou jen zbožným přáním milovníků tajemna? Branišovská záhada mluví jednoznačně.

Na fotografiích z lesa nedaleko této obce u Českých Budějovic se dají rozpoznat postavy a tváře. Snímky navíc vznikly v místě, kde shodou okolností před jednadvaceti lety došlo k tragické události, kdy se z nevysvětlitelných důvodů tři vojáci při výměně stráže postříleli. V tomto lese je také strom sebevrahů, na němž se už několik lidí oběsilo. Řada svědků hovoří o podivných zvucích či krocích ve chvíli, kdy široko daleko není v tomto prokletém lese nikoho vidět. Trochu moc náhod na to, aby se nad branišovskou záhadou dalo mávnout rukou…
V Branišovském lese jsme s kolegou fotografem poprvé. Vyptáváme se kolemjdoucích na tajemná místa, rozhlížíme se, nasloucháme zvukům a... Nic. Pochybujeme. U jezírka, které někteří místní označují za místo duchů, potkáváme slečnu Evu (24). "Tady se nebojím. Nepříjemná je ale oběšenecká cesta. Je to místo, kde spáchala sebevraždu řada lidí a jsou tam i jejich pomníčky," říká a líčí vlastní strašidelný zážitek, kdy vyrazila s přáteli hledat duchy. "Kamarád hrál na flétnu, mysleli jsme si, že tak strašidlo vylákáme. Ducha jsme nenašli, ale na pocit z té cesty nikdy nezapomenu. Cítila jsem husí kůži po celém těle, ostatní také, scukli jsme se dohromady a mizeli jsme rychle pryč," vzpomíná Eva. "Já vím o člověku, který tam byl jako profesionál s kamerou a potvrdil mi, že i když měli čerstvě nabitou baterii v kameře, tam to ukazovalo, že je vybitá. Když odešli, ukazovala baterie stav nabito," ozvala se Aha! čtenářka Iva se svým svědectvím. Další přísahají, že na místě slyšeli kroky, nebo že jim náhle byla zima. Chlad zmizel, až když opustili les…

Bloudíme dál a konečně nacházíme jeden z pomníků. Ještě asi o dvě stě metrů dál nás upoutá vysoký pařez. Z něj na nás zírá obličej muže. V tom okamžiku máme husí kůži i my. Vzduch kolem je v ten moment chladnější, je cítit závan větru. Dostaveníčko s duchem je tady, a to na vteřinu přesně ve 13 hodin, aniž jsme to jakkoliv mohli ovlivnit. Právě na tuto hodinu jsme totiž byli domluveni na telefonickém spojení s čarodějkou Ivanou Reginou Kupcovou Sádlovou, aby nám řekla, zda skutečně les obývá duch. "Ano, na místě, kde jste, se skutečně vyskytuje astrální bytost. Je to duše člověka, který tam kdysi přepadával a loupil. Pro své hříchy teď nemůže na protější břeh," říká čarodějka. Podle ní mohou lidé přítomnost tohoto ducha vnímat jako brnění po celém těle, bušení srdce, napětí. Citlivější jedinci mohou mít pocit, že se jich někdo dotýká nebo ucítí silnější závan. "Lidem neublíží. Neměli by ale tuto bytost přivolávat. Mohou z toho pak mít jen problémy," varuje čarodějka.

Paramonální jevy

26. listopadu 2011 v 19:53 | lady dog
  1. Jde o lidské halucinace způsobené působením (atmosférou) místa např. opuštěný dům nebo hrad.[zdroj?]
  2. Jedná se o lidmi nastražené pasti které mají za úkol odlákat ostatní od věcí nebo tajemství která se zde ukrývají. Zajímavým příkladem je fáma o havárii UFO v roce 1947 v Rosswellu, kolem které vznikla doslova mytologie o mimozemských návštěvnících. Ve skutečnosti byla fáma rozšířena americkou armádou za účelem utajení vojenského projektu Mogul, který měl monitorovat případné raketové aktivity Sovětského svazu.[zdroj?]
  3. Jedná se o takzvanou "psychoplasmu" kterou produkuje opuštěnost nebo temná historie místa. Díky ní se mohou paranormální jevy zhmotňovat. Některé paranormální jevy s temnou historií jsou "zlé" a mohou vás i zabít. Paranormální jevy se světlou historií se chovají přátelsky a dokážou vás varovat před neštěstím nebo před paranormálními jevy s temnou historií.[zdroj?]

Design

26. listopadu 2011 v 17:14 | lady dog
Ahoj moje kamárádka by potřebovala nový design pro svůj blog. jestli ten design uděláte tak budeme moc rádi.
Napište co nejrychleji do komentáře.
Dík
PS: Blog je www.foranimals.blog.cz

Velká adopce pixelek

26. listopadu 2011 v 12:07 | lady dog
Ahoj mám tady menší adopci pixelek, stačí jen vyplnit tuhle listinua dát si na blog ikonku

LISTINA

1. blog
2. jméno
3. přezdívka
4. o čem je tvůj blog
5. číslo pixelky
6.jméno pixelky
7.majitel/ka pixelky
8. nový domov pixelky

poznámka!!! Pixinku si na blog můžete dát nejméně za 2 dny!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!
PS: Nesmíte si adoptovat pixelku která už je adoptovaná!!!!!!!!!!!!!!!!!
A nakonec


1.
jméno Didli
domov v útulku
majitel/ka útulek


2.
jméno Doggie
domov www.lady-blue-dogs.blog.cz
majitel/ka lady blue

3.
jméno Flek
domov v útulku
majitel/ka útulek

4.
jméno Čumáček
domov v útulku
majitel/ka útulek

5.
jméno Buddy
domov v útulku
majitel/ka útulek

6.
jméno Dortík
domov v útulku
majitel/ka útulek

7.

jméno Mája
domov v útulku
majitel/ka útulek

8.

jméno Sisi
domov v útulku
majitel/ka útulek

9.

jméno Minda
domov v útulku
majitel/ka útulek

10.
jméno Horsík
domov v útulku
majitel/ka útulek

11.
jméno Pepa
domov v útulku
majitel/ka útulek
12.
jméno Cleo
domov v útulku
majitel/ka útulek
13.
jméno Mili
domov v útulku
majitel/ka útulek
14.
jméno Raf
domov v útulku
majitel/ka útulek

k
15.
jméno Béďa
domov www.lady-blue-dogs.blog.cz
majitel/ka lady blue
16.
jméno Nemo
domov v útulku
majitel/ka útulek
17.
jméno Shakira
domov v útulku
majitel/ka útulek
18.
jméno Buterflajka
domov v útulku
majitel/ka útulek
19.
jméno Annie a Bella
domov v útulku
majitel/ka útulek
20.
jméno Blackie
domov v útulku
majitel/ka útulek
21.
jméno Cora ,Jackie a Honey
domov www.petrusa-pavelkova.blog.cz
majitel/ka Péťa a Danny
22.
jméno Lilly a Lola
domov www.lady-blue-dogs.blog.cz
majitel/ka lady blue
23.
jméno Kitty
domov v útulku
majitel/ka útulek
24.

jméno nemá

domov v útulku
majitel/ka útulek

25.

jméno nemá
domov v útulku
majitel/ka útulek
26.
jméno nemá
domov v útulku
majitel/ka útulek
27.
jméno nemá
domov v útulku
majitel/ka útulek
28.
jméno nemá
domov v útulku
majitel/ka útulek
29.
jméno nemá
domov v útulku
majitel/ka útulek
30.
jméno nemá
domov v útulku
majitel/ka útulek
31.
jméno nemá
domov v útulku
majitel/ka útulek
32.
jméno nemá
domov v útulku
majitel/ka útulek
33.
jméno nemá
domov v útulku
majitel/ka útulek
34.
jméno nemá
domov v útulku
majitel/ka útulek
35.
jméno nemá
domov v útulku
majitel/ka útulek
36.
jméno nemá
domov v útulku
majitel/ka útulek
37.
jméno nemá
domov v útulku
majitel/ka útulek
38.
jméno nemá
domov v útulku
majitel/ka útulek
39.
jméno nemá
domov v útulku
majitel/ka útulek
40.
jméno nemá
domov v útulku
majitel/ka útulek
41.
jméno nemá
domov v útulku
majitel/ka útulek
42.
jméno nemá
domov v útulku
majitel/ka útulek
43.

jméno nemá

domov v útulku

majitel/ka útulek
jméno nemá

domov v útulku

majitel/ka útulek
číslo 44

45
jméno nemá

domov v útulku

majitel/ka útulek
46.
jméno nemá

domov v útulku

majitel/ka útulek
47.
jméno nemá

domov v útulku

majitel/ka útulek
48.
jméno nemá

domov v útulku

majitel/ka útulek
49.
jméno nemá

domov v útulku

majitel/ka útulek
50.
jméno nemá

domov v útulku

majitel/ka útulek
51.
jméno nemá

domov v útulku

majitel/ka útulek
52.
jméno nemá

domov v útulku

majitel/ka útulek

Článek pro Gabču

26. listopadu 2011 v 11:41 | Majitelka blogu
Ahoj Gabčo,
dík že se ti blog líbí a zeptám se tě: založila sis taky blog? a proč sem dáváš svůj e-mal?

Poznávačka plemen psů

22. listopadu 2011 v 18:06 | Majitelka blogu
Ahoj tady je poznávačka o psech.
Napište:
1. blog
2.přezdívka
3. o čem je tvůj blog

Pište celé názvy plemen!!
Soutěž je do 5.prosince!!!!

1.

2.


3.