,,Svět není továrna na splněná přání."

Paramonální jev

26. listopadu 2011 v 19:56 | lady dog

Branišovská záhada

Pro "vědce" a skeptiky je to jasný výmysl. Ti, co se s nimi setkali, však mluví jinak. Popisují zvuky, kroky, objevily se ale i prazvláštní fotografy s podivnými postavami. Poslední pocházejí z malé vesničky na Českobudějovicku. Je záhada Branišovského lesa ojedinělá?

Pohybují se mezi námi nebo jsou jen zbožným přáním milovníků tajemna? Branišovská záhada mluví jednoznačně.

Na fotografiích z lesa nedaleko této obce u Českých Budějovic se dají rozpoznat postavy a tváře. Snímky navíc vznikly v místě, kde shodou okolností před jednadvaceti lety došlo k tragické události, kdy se z nevysvětlitelných důvodů tři vojáci při výměně stráže postříleli. V tomto lese je také strom sebevrahů, na němž se už několik lidí oběsilo. Řada svědků hovoří o podivných zvucích či krocích ve chvíli, kdy široko daleko není v tomto prokletém lese nikoho vidět. Trochu moc náhod na to, aby se nad branišovskou záhadou dalo mávnout rukou…
V Branišovském lese jsme s kolegou fotografem poprvé. Vyptáváme se kolemjdoucích na tajemná místa, rozhlížíme se, nasloucháme zvukům a... Nic. Pochybujeme. U jezírka, které někteří místní označují za místo duchů, potkáváme slečnu Evu (24). "Tady se nebojím. Nepříjemná je ale oběšenecká cesta. Je to místo, kde spáchala sebevraždu řada lidí a jsou tam i jejich pomníčky," říká a líčí vlastní strašidelný zážitek, kdy vyrazila s přáteli hledat duchy. "Kamarád hrál na flétnu, mysleli jsme si, že tak strašidlo vylákáme. Ducha jsme nenašli, ale na pocit z té cesty nikdy nezapomenu. Cítila jsem husí kůži po celém těle, ostatní také, scukli jsme se dohromady a mizeli jsme rychle pryč," vzpomíná Eva. "Já vím o člověku, který tam byl jako profesionál s kamerou a potvrdil mi, že i když měli čerstvě nabitou baterii v kameře, tam to ukazovalo, že je vybitá. Když odešli, ukazovala baterie stav nabito," ozvala se Aha! čtenářka Iva se svým svědectvím. Další přísahají, že na místě slyšeli kroky, nebo že jim náhle byla zima. Chlad zmizel, až když opustili les…

Bloudíme dál a konečně nacházíme jeden z pomníků. Ještě asi o dvě stě metrů dál nás upoutá vysoký pařez. Z něj na nás zírá obličej muže. V tom okamžiku máme husí kůži i my. Vzduch kolem je v ten moment chladnější, je cítit závan větru. Dostaveníčko s duchem je tady, a to na vteřinu přesně ve 13 hodin, aniž jsme to jakkoliv mohli ovlivnit. Právě na tuto hodinu jsme totiž byli domluveni na telefonickém spojení s čarodějkou Ivanou Reginou Kupcovou Sádlovou, aby nám řekla, zda skutečně les obývá duch. "Ano, na místě, kde jste, se skutečně vyskytuje astrální bytost. Je to duše člověka, který tam kdysi přepadával a loupil. Pro své hříchy teď nemůže na protější břeh," říká čarodějka. Podle ní mohou lidé přítomnost tohoto ducha vnímat jako brnění po celém těle, bušení srdce, napětí. Citlivější jedinci mohou mít pocit, že se jich někdo dotýká nebo ucítí silnější závan. "Lidem neublíží. Neměli by ale tuto bytost přivolávat. Mohou z toho pak mít jen problémy," varuje čarodějka.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama