,,Svět není továrna na splněná přání."

Říjen 2014

5. Ptačí dáma

31. října 2014 v 22:00 | CrazyPurpleSnowman |  My stories
Zdravím mí ďábelští přátelé,
Mám tu pro vás další díl povídky (ano, zní to příšerně opotřebovaně, ale já fakt nevím s čím začít). Byla jsem moc ráda, že máte zájem o mou povídkovou soutěž, potěšilo mne to. Myslím, že tenhle obrázek sedne na Ariannu nejvíc, co myslíte vy???

Halloweenský a knižní obrázek

31. října 2014 v 21:13 | CrazyPurpleSnowman |  Vtípky

Ahojky mám tu pro vás dva obrázky (jak už zřejmně napovídá nadpis). Tak začněme s tím prvním Halloweenským :D


Pak tu je ještě druhý, trochu smutnější. Upřímně, nevím, jestli se u něj smát nebo popotahovat. Nejvíc se mi líbí Narnie, u té mám chuť brečet, ze všeho nejvíc. Volný překlad, tak to prosím berte s rezervou, děkuji.

Překlad: Once upon a time nás naučil mít naději
Doctor Who nás naučil být pánem svého času
Harry Potter nás naučil věřit v magii
Hvězdy nám nepřály nás naučily milovat, dok můžeme
Hunger Games nás naučily být rebelové
Sherlock nás naučil být logičtí
Běžec bludištěm nás naučil mít silné mozky
Narnie nás naučila otevřít se svým představám
Merlin nás naučil věřit v neuveřitelné
Divergence nás naučila čelit svému strachu

Happy Halloween

31. října 2014 v 21:03 | CrazyPurpleSnowman |  My diary
Šťastný Halloween moji milý přátelé,
mím snem je být v Americe při tomhle úžasném svátku, pozorovat koledující děti (nebo se k nim přidat), vdechovat podzimní vzduch nabitý emocemi, nebo trošku pozlobit :D Každý svátek má svou vlastní atmosféru a každý člověk ji vnímá zcela jinak. Já mám například Halloween (Dušičky chcete-li) spojen s legračními převleky, vůní svíček, mihotání lampionků ve tmě, nadšené dětské tváře plné očekávání, prostě takhle. Nebo s Vánoci (vím že tenhle článek je věnovaný Halloweenu, ale Vánoce mají taky svou atmosféru), jen si na ně vzpomenu, už cítím vůni skořice a jehličí, slyším praskání v kamnech a bratrův smích, vidím pestrobarevné balící papíry a mumraj všude, kde se podívám, ale když vejdu do lesa, zmocní se mne nepopsatelný klid. Když mám štěstí, je bílý. Neslyším nic jiného, než vlastní dech a občasné šumění stromů, cítím chlad na své tváři, užívám si to. Tenhle klid je ta nejlepší atmosféra, kterou mohu prožít.

1.Povídková soutěž

30. října 2014 v 19:52 | CrazyPurpleSnowman |  Soutěže
Ahojky,
napadlo mne uspořádat menší povídkovou soutěž co vy na to? Byla bych moc ráda. Svým Affs to napíšu na blogy a ostatním asi také. Líbilo by se vám to? Může to být fantasy, romantická, akční nebo s horrorovým nádechem, výběr je na vás.
O nejlepší povídku se bude hlasovat, bohužel nemám žádný nápad na cenu pro nejlepší. Možná asi tak týden nebo dva reklamy. Můžete mi své povídky posílat do 20. listopadu a já je sem potom hodím :D
Posílejte na mail cheschirecat188@gmail.com (je i v menu) a napiště prosím blog, přezdívku případně věk, pokud chcete.
Byla bych moc ráda. Tak o tom popřemýšlejte a příště Ahoj :D
Mimochodem tenhle obrázek miluju ♥:3

4. Ptačí dáma

30. října 2014 v 19:44 | CrazyPurpleSnowman |  My stories
Ahojky,
tady máte ode mne další díl povídky. Na ty minulé jste napsali samé pochvalné komentáře, za což jsem moc ráda, uvažuju, že na Halloween napíšu nějakou speciální horrorovou. Mimochodem, slavil ho někdo? Já byla bohužel v nemocnici, když oslavovali ve škole a jestli, za co jste šli? Můj brácha za pračku :D Slušelo mu to :D

Posteli, sladká posteli

29. října 2014 v 18:38 | CrazyPurpleSnowman |  My diary
Ahoj,
tak už jsem konečně doma z nemocnice. V pokoji mám bohužel dost zimu od té doby, co jsem tam byla naposledy. Vyškrábala jsem se s obrovským strachem nahoru po schodech a potom se cítila, jako kdybych získala císařský titul (Pardon, omyl, tohle bylo lepší :D) Škoda, že se už neuvidím se svými spoluležícími, nebo se nedozvím, jak to s nimi dopadlo. Je to bláznivé, znala jsem je jen týden. Už se taky celkem těším do školy (samotnou mne to děsí). Nohu mám obvázanou a nitě pořád v sobě, na vyndání jdu až v pondělí a potom hurá na rehabky. Beru, ale svoje drobné jizvičky spíš jako ,, válečné zranění" (jak řekla moje spoluležící), ne nic, za co bych se měla stydět, nebo to ukrývat, budu je hrdě nosit, protože jsem si je svou bolestí zasloužila, tak proč se nepochlubit? Takže dámy, pryč s make-upem na schovávání monoklů, noste je hrdě jako korunku :D (Ano,mi už mi šibe)

3. Ptačí dáma

28. října 2014 v 11:38 | CrazyPurpleSnowman |  My stories
Nazdárek,
nudím se, tak jsem se rozhodlá, že se pokusím vytvořit další díl povídky. Brzy půjdu domů, tak možná bude přibývat rychleji. Taky mne napadlo, jestli by jste neměli zájem o povídkovou soutěž? Klasika poslat mi povídku na mail a pak na blogu hlasování. Byla bych ráda. Jestli ano napište a já sem pak hodím článek speciáloně k tomuto tématu. tak a teď už si to užijte :D

Další Nemocniční deník

28. října 2014 v 10:44 | CrazyPurpleSnowman |  My diary
Nazdárek drahouškové,
slíbila jsem, že budu informovat o vývoji událostí v nemocnici, tak tady to máte :D
Tak už umím konečně chodit, zvedat se a celkově se obstarávat bez doprovodu, což teda považuju za úspěch. Ve středu už mě prý konečně pustí, nechce se jim zřejmě se tolik starat o dítě s diabetem. původně to mělo být tak, že musím ohnout nohu na 90 stupňů, narovnat a celkově se obstarávat. Neohnu ani nenarovnám. Zítra přijde rehabilitační sestřička a bude mne učit chodit po schodech :D Tak jsem celkem zvědavá. Tak teď se pustím do dalšího dílu povídky tak Ahoj :D

2. Ptačí dáma

26. října 2014 v 14:04 | CrazyPurpleSnowman |  My stories
Nazdárek, kočíci,
mám tu pro vás další díl Ptačí dámy. Bohužel sem moc lidí nechodí, tak doufám, že se to změní. mimochodem, úplně miluju ten obrázek, co tu mám našla jsem ho samozřejmně zase na google obrázky. Dneska ke mně přijde mamka a přinese mi novou knížku. Tak sem potom dám recenzi. Mimochodem, když to půjde dobře tak bych mohla jít ve středu domů. Sestřičky nám bez obalu řekly, že se musíme snažit, protože nemají místa. Tak snad. Budu samozřejmně o všem informaovat :D

Nemocniční deník- Neděle

26. října 2014 v 13:06 | CrazyPurpleSnowman |  My diary
Ahoj,
mám tu pro vás další den mého nemocničního deníku. Dneska ráno jsem se konečně dobelhala na záchod - pro někoho to nic není, ale pro mě jako, kdybych zdolala Everest. Překvapivě jsem došla i zpátky. Dokopala mne k tomu jedna ,,drsoňská" sestřička. Jinak tu byly dopoledne teta, strýc a bratránek, kteří mi přinesli časáky. Mamka potom s notebookem (bohužel vlastní nemám), tak jsem přemýšlela, co bych napsala při sledováním filmu Hvězdy nám nepřály. Potom prolistovalo časáky.
To je zatím vše. Tak čauky :D