,,Svět není továrna na splněná přání."

2. Ptačí dáma

26. října 2014 v 14:04 | CrazyPurpleSnowman |  My stories
Nazdárek, kočíci,
mám tu pro vás další díl Ptačí dámy. Bohužel sem moc lidí nechodí, tak doufám, že se to změní. mimochodem, úplně miluju ten obrázek, co tu mám našla jsem ho samozřejmně zase na google obrázky. Dneska ke mně přijde mamka a přinese mi novou knížku. Tak sem potom dám recenzi. Mimochodem, když to půjde dobře tak bych mohla jít ve středu domů. Sestřičky nám bez obalu řekly, že se musíme snažit, protože nemají místa. Tak snad. Budu samozřejmně o všem informaovat :D

,,Kdo jsi a co tady děláš?"
Byla jsem vyděšená, nikdy jsem nemluvila s člověkem, samozřejmně parkrát jsme je viděla, ale nemluvila s nimi.
,, A kdo jsi ty?"
,, Někdo, kdo nemá rád, když mi někdo leze do MÉHO lesa!"
,,Vlastně to není tvůj les, nemůže ti patřit."
,,Vraťme se k původní otázce. Kdo jsi a co tu děláš?!"
,,Jmenuju Viola a ztratila jsem se, když jsme byli s bratrem v lese, protože jsme byli tak pitomí a vsadili se, že tu vydržíme 2 hodiny. A jak se jmenuješ ty?"
,,Já, já tě odvedu k tvému bratrovi, ven a ty na oplátku neřekneš nikomu, že jsi mně tu viděla" řekla jsem a pomalu se vydala na cestu
,,Dobře, ale proč ne? Utekla jsi? Žiješ tady? Jestli ano tak proč? A jak se vlastně jmenuješ?" vychrlila na mne
,, Nemám jméno." řekla jsem pomalu
,,A jak ti tedy mám říkat?"
,,Arianna" řekla jsem bez dlouhého rozmýšlení
,, A ten zbytek? Odpovíš mi?"řekla a já musela, protože by určitě celou cestu nezavřela pusu
,, Žiju tady, co si pamatuju. Mou rodinou jsou stromy, ptáci, vlci, toulavé kočky a další krásná stvoření."
,,Jak najdeme mého bratra,"
,, Jednoduše"
Zapískala jsem jednoduchou melodii, která vždycky přivání ty krásné letce. jako vždy nezklamala, dostavili se. Natáhla jsem ruku a jeden nádherně zbarvený mi sedl na špičku dlaně. Myšlenkami jsem jim sdělila, co od nich potřebuji a ukázala na Violu. Ptáček na mé ruce krátce přikývl a společně s ostatními odletěl.
,,Ttto bylo úžasné. Co, to, jak?"
,,Rodina, si rozumí, navzájem se zná, důvěřuje si a oni jsou moje rodina."
,,To mnohé vysvětluje." řekla sarkasticky
,,Mělo by"
Šly jsme nějakou dobu a ona byla kupodivu zticha, jen se pořád rozhlížela a hluboce dýchala. Ano, můj les je nádherný. Už před chvílí se vrátil můj barevný ptáček a my ho následovaly.
,, Támhle je, támhle." vykřikla a ukázala do křoví
Hluk ko zřejmně probudil. Ustoupila jsem do stínu stromů, zatímco Viola objímala bratra. Po chvilce se na mne podívaly.
,,Jak se dostaneme domů?" řekl ten kluk
,,Stejně, jako jsem našly tebe."
Zapískala jsem zase jinou melodii a tím přivolala vlky. Uviděla jsem dvě šedá těla, vycházející ze stínů.
Zase jsem jim v myšlenkách ukázala východ z lesa a obrázek sourozenců. Oba kývli a otočili se.
,,Následujte je a Violo, nezapomeň na naši dohodu, nepřej si vidět následky, když ji porušíš."
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Gil Gil | Web | 27. října 2014 v 7:58 | Reagovat

Nádherné, mám hrozně ráda Tvé příběhy!! :3 :-) doufám, že budeš psát dál :-)

"Žiju tady, co si pamatuju. Mou rodinou jsou stromy, ptáci, vlci, toulavé kočky a další krásná stvoření." - krása :-) Lesní příběhy jsou moje nejmilejší :-)

2 Babu Babu | E-mail | Web | 27. října 2014 v 10:59 | Reagovat

Krásná část :3 hrozně se ti to povedlo! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama