,,Svět není továrna na splněná přání."

5. Ptačí dáma

31. října 2014 v 22:00 | CrazyPurpleSnowman |  My stories
Zdravím mí ďábelští přátelé,
Mám tu pro vás další díl povídky (ano, zní to příšerně opotřebovaně, ale já fakt nevím s čím začít). Byla jsem moc ráda, že máte zájem o mou povídkovou soutěž, potěšilo mne to. Myslím, že tenhle obrázek sedne na Ariannu nejvíc, co myslíte vy???

,,Platí"

,,Tak, když jsme si to společnš ujasnily, tak bys mohla svým vlčkům říct, aby mne konečně pustili."
,,Samozřejmně" řekla jsem a třikrát tleskla a oni se rozestoupili a vrátili na svá původní místa
,,Tak mně napadlo, že bych tě mohla pozvat k nám a ty bys mi mohla pomoct s pokojem a já tobě zase s novým přísunem oblečení."
,,Proč? Vždyť tohle není špatné!?" řekla jsem měla jsem na sobě hnědý kus látky omotaný jako togu, která končila nad koleny
,,No neí, na lesní poměry, ale napadlo mne, že bych tě mohla tak trochu seznámit se světem. Souhlas?"
,,Souhlas" zbožňovala jsem výzvy
Zapískala jsem na Niu a my se pomalu vracely do městečka. Nechtěla jsem to přiznat, ale byla jsem celkem slušně vyděšená z těch nových pachů a zvuků. Lehce jsem se uklidnila, až když jsme byly ve Violině pokoji (musím podotknou, že vypadal lépe než předtím).
,,Tak, upravila jsem jak to šlo, spolu to tu můžeme vymalovat."
Kývala jsem.
,,Ale nejdřív musíme jít nakupovat a koupit ti něco nového na sebe, jak už sem řekla, v tomhle budeš vzbuzovat přílišnou pozornost." zase jsem kývala
Pořád jí ale úplně nevěřím, je tu něco zvláštního, něco, co mne zneklidňuje.
Obrátila se k šatníku a vytáhla hromadu oblečení. Strčila mi pod nos kostkovanou podprsenku s krajkou a kalhotky stejné barvy.
,,Tohle je spodní prádlo, nosí se pod šaty a tohle" řekla a vytáhla černé kalhoty s modrou košilí ,, si vezmeš na ně."
Opatrně jsem ty podivné kusy šatstva vzala do ruky a opatrně je prohlížela. Byly nezvyklé a cizí.
..Nejdřív si ale dáš sprchu a umyješ si vlasy."
Zavedla mne do koupelny (jak mi vysvětlila cestou). Vešla jsem do místnosti, kde byla velká skleněná krábice, jedna tvrdá keramická nádoba ve tvaru velké misky a něco podobného trubkám trčícím ze zdi.
.,Sprcha, umyvadla." ušetřím vám drobností návodu používání sprchy a dojdeme rovnou k věci
,,Ty se tady dáš do kupy a potom přijdeš ke mě. Rozumíš?"
,,Asi ano" řekla jsem pořád ohroměně z nekonečné zásoby teplé vody
Svlékla jsem si togu a vlezla pod sprchu. Pohla jsem s pákou přesně, jak mne to Viola učila. Bylo to nadmíru podivné. celá jsem se opláchla a namydlila se gelem se zvláštní vůní. Snad pomeranče? Poté jsem to samé udělala s svými vlasy a celá se opláchla. Bylo to osvěžující. Vylezla jsem a utřela se ručníkem, který mi byl přidělen. Pohlédla jsem na hromádku oblečení a pak na svou togu. Vzdychla jsem, že já blbá s tím souhlasila. Chvilku mi to trvalo, ale nakonec jsem si to divné oblečení navlékla. Všude to kousalo a lepilo se na kůži. Na tohle jsem nebyla zvyklá. Vypůjčila jsem hřeben a učesala své lesklé, světle hnědé vlasy. Boty jsem odmítla. Šla jsem tedy za Violou do pokoje, kde na mne již čekala.
,,Páni, vypadáš skvěle, úplně jinak." řekla a podala mi zrcátko
Uviděla jsem v něm někoho úplně jiného, upraveného a cizího. Toho jsem se bála, jsem člověk, který nemá rád změny. Tohle jsem nechtěla. Vyděsilo mne to a já se zrcátkem mrskla proti tvrdé podlaze. Koukala jsem jak padá a poté se tříští na desítky miniaturních kousíčků..
,,Co blázníš? Víš co, to nevadí, mám jich spoustu pojď půjdeme ti už něco koupit." řekla a sklidila tu spoušť, cítila jsem se lehce trapně. Když jsme došly do obchodního domu nejprve jsem tomu nemohla uvěřit. Bylo to obrovské, větší než jsem kdy viděla a všude chodily lidé, mluvily, pohypovali se koukali na mne. Tohle bylo pro můj citlivý sluch příliš. Zakryla jsem si uši a počkala, až si trochu zvyknou, po chvilce se to trochu uklidnilo. Centrum bylo plné nových věcí, které mne děsily. po hodině nakupování jsme odcházely s barvami, které jsem vybrala pro Violin pokoj. Pro mne několik volných nevýrazných košil, bílé spodní prádlo, dvě rozevláté béžové sukně, modré kraťasy a šampon na vlasy.
,,Tvoje vlasy jsou tak krásné, že si zaslouží jen tu nejlepší péči." řekla, když jsem ho vybírala
Doma jsem jí vrátila její oblečení, vzala si své nové a vyrazila domů.
,,Zítra přijdu a pomůžu ti vymalovat." řekla jsem než jsem oděšla
Nia na mne čekala na kraji lesa. Do města jsem jí nechtěla moc pouštět, možná tomu nebudete věřit, ale někteří lidé se vlků bojí. Ano, taky je nechápu. Když jsem vylezla do svého lesního domku, tak jsem svoje oblečení vybalila a přitom říkala ptákům, co jsem dneska zažila. Byli taky vůči Viole nedůvěřiví. sice mne několikrát ujistila, že mi od ní nic nehrozí, ale ptákům věřím. Chci ale Viole nád šanci, to mne snad nezabije. Tedy aspoň myslím
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Gil Gil | Web | 4. listopadu 2014 v 9:56 | Reagovat

hele my nejsme ďábelští, to se ohrazuji :D :D
Ano ten obrázek k Arianně moc pasuje :) a je zajímavé, jak bylo město příliš hlučné pro citlivý sluch - pravda, a hezké, že nechtěla boty :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama