,,Svět není továrna na splněná přání."

Soutěž vyhlášení

21. listopadu 2014 v 11:49 | CrazyPurpleSnowman |  Soutěže
Ahojky,
přidávám vyhlášení mojí povídkvé soutěže ( teda jestli se tomu tak dá říkát). Jediný člověk, který se přihlásil byla Babu (http://winx-charmix.blog.cz/) s povídkou Vlčí instinkt ( můžete přečíst v celém článku). Mě se moc líbí, je skvělá. Má pro vlky slabost a miluju úplně všechno, co s nimi souvisí :D Babu tedy vyhrává 2 týdny reklamy na mém blogu, škoda, že se nepřihlásil někod další, ale plánuju další soutěž kolem Vánoc, kdyby někdo chtěl :D Bohužel mi nejde jí sem dát celou, ale i to, co jde je moc hezké.


Vlčí instinkt

Znáte ten pocit, když se vám prostě jenom tak změní život? Ze dne na den? Buďte v klidu, taky jsem neznala, teda až do doby, kdy se mi vážně změnil. No a začalo to asi takhle:

"Hejbni kostrou Mel!"

"Už jdu!" zakřičela jsem. Ahoj, jsem Mel, vlastně Melanie, ale všichni mi říkají Mel. Je mi 16, žiju docela normální život obyčejné holky, chodím na střední a mám nejlepší kámošku All (Allison). Mám něco mezi stříbrnými a bílými vlasy, takže se občas neobejdu bez nějakých narážek na ně, modré oči a něco mezi 165 centimetry.

"Dojdem pozdě! Víš, co dělá stará Jackinsová, když dojde někdo pozdě!"

"Jo, už běžím!" zakřičela jsem znova, zhluboka se nadechla a rozběhla se. Zachvilku jsem byla u All a oplatila jí to stejnou kartou. "No tak dělej All!"

"Běžím… Jak nejrychlej…. Můžu! Nemůžu za to, že jsi v běhu nejrychlejší z celé školy!"

"No jo, hlavně pojď, už jsme skoro tam" proběhli jsme přes trávník rovnou do další budovy školy. Škola je fajn, máme moderní vybavení, velké hřiště, divadlo a podobné věci, ale má asi milion budov a 5 minutová přestávka na přeběhnutí z jedné strany školy na druhou fakt nestačí! Běželi jsme chodbou do učebny matiky a vrazily do dveří. Všichni zvedli hlavu od sešitu a Jackinsová tam samozřejmě už seděla a počítala kolik minut, nám může nafařit za pozdní příchod. Tohle dělala nejradši, zvlášť nám…

"Ale, Slečna Melanie a Allison" spustila tím svým krákavým hlasem "Zase pozdě" řekla a zapsala nám do třídnice, minuty o kolik jsme došly pozdě. Už dlouho ji s All podezříváme, že jich nám zapisuje mnohem víc, abychom pak měli průšvih… Zmije jedna! Rychle jsme se omluvili a zapadly si do zadní lavice.

"Ježibaba!" sykla All

"Beztak nám to dělá schválně" zašeptala jsem. Opsaly jsme si příklady z tabule.

"Hele, už jsi viděla toho nového?" zeptala se All

"He?"

"Však víš ne? Ten kluk co sem předevčírem přišel"

"Aha… Ne"

"Prej je hrozně pěknej" rozplývala se tam All.

"Aha" říkala jsem nepřítomně.

"Tebe to ani trochu nezajímá co"

"Ani v nejmenším" usmála jsem se na ni.

"Občas seš fakt hrozná, víš?"

"Být hrozná je jedna z mých nejlepších vlastností" odvětila jsem a dál počítala hordu příkladů z tabule.

"Ale je prý hodně odtažitý a nikoho si nepouští k tělu" pokračovala. Konečně jsem se k ní otočila.

"A ty se divíš? Vždyť je tu nový, nikoho nezná,… Jak by ses asi chovala ty hm?"

"Woodová! Adamsová!" štěkla Jackinsová zepředu. Obě jsme nadskočily a věděly, co se bude dít dál… Průšvih. "Tohle není debatní kroužek, ale hodina matematiky! Jste celý týden po škole!"

No jako bych to neříkala… Zbytek hodiny z nás nespustila oči.

***

"Ahoj" ozvalo se vedle mě.

"Ahoj" odpověděla jsem nepřítomě a ani jsem nezvedla hlavu od učebnice přírodopisu. Probírali jsme vlky, bájo.

"Co to čteš?"

"Odprejskni, Jonathane" zavrčela jsem a pořád jsem nezvedla hlavu. Asi jsem to měla udělat.

"Jenom jsem chtěl být milej, a toho Jonathana neznám"

Konečně jsem zvedla hlavu. Vedle mě stál nějaký kluk, který měl… Byly to fakt skoro bílé vlasy? Podobné jak já, až na to, že je měl o hodně kratší. "Ty seš ten nový, že?"

"Jo"

"Jo, tak fajn, hodně štěstí v nové škole" řekla jsem a vrátila se ke knížce.

"To jsou vlci?" zeptal se po chvilce. Zhluboka jsem se nadechla a otočila k němu.

"Heleď, vím, že jsi tu nový, nová škola, nikoho neznáš, nevíš, kde co je, ale jestli si chceš najít kamarády, najdi si ve třídě volnou lavici a k někomu si přisedni. Já nejsem ta, která by ti zrovna pomohla jasné?" řekla jsem mu, znovu se zahleděla do knížky a odkráčela. No jo, bylo to docela hnusné, ale měl by si začít zvykat. Střední škola JE hnusná!

"Tak co? Už jsi ho viděla?" zeptala se All druhý den.

"Viděla koho?" nechápala jsem.

"Toho nového kluka, přece!"

"Aha, jo viděla"

" A?" zeptala se natěšeně.

"A... A nic"

"Jejda mane, tak aspoň, jak vypadal?"

"Vlasy asi tak jak já, modré oči, větší než já, neskutečně otravnej,…"

"Teda, kdybys neřekla to, že je otravnej, už bych si myslela, že máš teplotu"

"Ha ha ha, jen se směj" ušklíbla jsem se na All. "Ježiši" koukla jsem na jedny hodiny na budově "Musím na fráninu! Uvidíme se pak!" řekla jsem a utíkala na hodinu francouzštiny a světe div se! Byla jsem tam ještě 1 minutu před zvoněním! Sedla jsem si dozadu a vytáhla věci, když se vedle mě ZASE ozvalo: "Ahoj, můžu si přisednout?" koukla jsem a stál tam ten nový kluk ze včerejška.

"Když jsem řekla, ať si k někomu přisedneš a spřátelíš se, nemyslela jsem zrovna mě"

"Všichni sednout!" řekla učitelka, když vešla. A jako na potvoru už nikde nebylo místo, jenom u mě. Vždycky je tu horda míst a najednou nic?? Nezbylo mu nic jiného, než si sednout za mnou.

"No potěš…" zamumlala jsem.

"Proč seš tak nepřátelská?" zeptal se.

"Vůbec nejsem nepřátelská" odsekla jsem.

"Jenom samotářská"

"Ani samotářská…no možná trochu" připustila jsem "Ale i kdyby, do toho ti nic není"

Jenom pokrčil rameny. Zbytek dne za mnou "nenápadně" chodil a All na něho furt pokukovala.
"Víš, vlastně je docela roztomilí" řekla All
"Ehe, jasně a já jsem herečka z Hollywoodu"
Takhle to pokračovalo pár dalších dnů, když jsem se už vážně naštvala.
"Tak jo, fajn, co máš sakra za problém? Sleduješ mě nebo co?!"
"Proč bych tě měl sledovat?"
"Já nevím! Chodíš za mnou jak ocásek nebo pes nebo-" u slova pes se uchichtl. "Co je na tom směšného?"

"Nic… Vůbec nic."
Měla jsem chuť ho zabít nebo aspoň pořádně praštit. Obojí by mi udělalo docela velkou radost.
"Dobře, chci si promluvit. Myslel jsem, že to ještě chvilku počká, ale nepočká" řekl. Jenom jsem doufala, že to není další zamilovaný tupec.
"Tak dělej, spusť" pobídla jsem ho.
"Jsi vlk"
"Ehe a ty seš černej a máš afro"
"Mluvím vážně"
"To já přece taky" musím říct, že bylo těžké zadržovat smích.
"Musíš jít semnou"
"Jasně, půjdu někam s bláznivým klukem, který mi řekne, že jsem vlk, proč ne?"
"No tak, mysli. Ty tvoje vlasy, jsi nejrychlejší s celé školy, lepší sluch a zrak, jsi samotářská, vždycky o sekundu dopředu, nemusíš se ani dívat dozadu, abys poznala, že za tebou někdo je nebo stojí. A co to vlci, hm? Není den, aby sis o nich nečetla nebo si je nemalovala do sešitu. Viděl jsem to na fránině. Copak ti to nepřijde ani trochu divné, Mel?"
"Ani-počkat!" zarazila jsem se. "Jak to, že znáš moje jméno? Nikdy jsem ti ho neřekla, v hodinách mě tento týden ještě nevyvolali a s All jsi určitě nemluvil."
"No… prostě to vím"
"Co kdybys mi konečně řekl, o co tady jde? A chci pravdu. Jo a ještě by se docela šiklo tvoje jméno" dodala jsem.
"Jsem Fred"
"Fajn, Frede, jsem Melanie"
"To už vím."
"Jak to kruci víš?!" vyjela jsem na něho znovu.
"Už delší dobu tě sleduju, ALE" zdůraznil, když viděl, že mu do toho chci zas vpadnout "nech mě to vysvětlit. Mám pro to dobrý důvod" když viděl, že mlčím, pokračoval dál "Jsi vlk, ale ne jenom tak ledajaký, máš v sobě instinkty vlka. VŠECHNY instinkty vlka. Podobných jako ty je málo a nejsou úplně stejní jako ty. Jsi čistokrevná. 100% čistokrevná, takový už se snad nerodí. Musíš nám pomoct"
Chvilku jsem na něho jenom tak hleděla a po půl minutě se mi konečně vrátil hlas.
"P-počkej. Pomalu. Já jsem vlk? A umím se na něho měnit?" přikývl. "A jsem jakási čistokrevná" znovu přikývl. "Když už se takový nerodí, jak to, že jsem ta čistokrevná zrovna já? A pomoc s čím?"
"Tvoji rodiče jsou napůl čistokrevní, no a z toho ses zrodila ty" vysvětlil mi.
"Chceš snad říct, že moji rodiče jsou vlci?"
"Vlastně, jo"
"Musím říct, že to máš dobře promyšlené, ale vážně si myslíš, že ti budu věřit?"
"Musíš, páč už musíme jít" oznámil mi.
"Wou, wou, wou" zarazila jsem ho "Jít kam?"
"Do lesa" špitl Fred.
"Fajn, tak jo, jsi blázen" rozmáchla jsem se rukama do všech stran.
"Chceš důkaz? Fajn, jak chceš" a pak se to stalo. Vážně, přede mnou se změnil ve vlka! A svítili mu tak i oči. Vážně skvělé! Celá Twilight Sága. Nemám ty filmy ráda. Vlastně ani pořádné nevim o čem to je… Ale je tam i vlk! To vím jistě!

Ale zase zpátky. Musím říct, že byl vážně děsivý. Ty oči mu svítili, nakračoval si to po těch čtyřech ke mně a…no to mě podržte! On vrčel!

"OK Frede, už toho můžeš nechat. Víš, vypadáš docela děsivě" ale on toho nenechal. Pořád se blížil ke mně a docela jsem se začala bát. "Frede, to už fakt stačí! Děsíš mě! Věřím ti, ale proměň se okamžitě zpátky!" toho asi konečně, aby se vrátil do původního stavu "Díky bohu"

"Promiň, občas se trochu přestanu ovládat, navíc jsem už dlouho nejedl…"

"Co?!" tím chtěl říct, že by si mě dal ke svačině?? "Vlci jí lidi?" zeptala jsem se zděšeně

"Samozřejmě že ne! Je to zakázané. Jí maso"

"Aha, takže sis mě spletl s králíkem?"

"Ne, jenom…prostě už pojď"

"Pojď kam?"

"Před chvilkou jsem ti to říkal. Do lesa. Musíme jít za ostatníma."

"A co moji rodiče? Věci? Nemůžu jenom tak odejít ze školy" namítla jsem.

"S tvými rodiči jsem mluvil, věci už máš tam a zbytek je zařízený. Měla by ses občas uklidnit."

"Uklidnit. Jasně." Zamumlala jsem "Počkat! Tys mluvil s mamkou?"

"I s taťkou. A teď už pojď" nařídil mi. Tak jsem šla.

"To, že se proměňuješ ve vlka, nedělá to z tebe náhodou vlkodlaka a ne vlka?" zeptala jsem se.

"Ne, vlkodlaky si jenom vymysleli lidi, aby měli, čím strašil děti ve středověku"

"Ale jinak děláte to samé ne?"

"Nejsme krvelačné bestie, ale vlci. Jsme spojení s přírodou. Netrháme lidi za živa"

"Nic takového jsem neřekla" bránila jsem se.

"Už tam skoro budeme, trochu zrychli"

Za deset minut jsme tam byli. Naše škola sice je u lesa a trocha do něho zasahuje, ale takhle hluboko by se odvážil jenom blázen. Náš les není známí jenom tím, jak je velký, ale taky tím, že se v něm nejeden člověk ztratil…

"Víš přesně, kam jdeme?"

"Bojíš se snad?" zeptal se pobaveně.

"Měla bych? Jenom proto, že se tu ztrácí lidi a takhle daleko se odváží jenom magor, který se chce zabít? Ne ani trochu"

"Už jsme tady" oznámil mi. Před sebou jsem neviděla nic víc než stromy.

"Tohle? Stromy? Nevím jak ty, ale vidím furt jenom stromy" rozmáchla jsem se. Strčil do mě, klopýtla se a jakoby se ocitla v naprosto jiném světě.

"Už to vidíš?" zeptal se mě.

"Ehe" zmohla jsem se jenom. Vypadalo tam nádherně. A taky děsivě. Znáte takové ty obrázky z googlu, kde jsou magické lesy apod.? No tak takhle to tam vypadalo. Teda dřív. Teď jako kdyby se tu prohnalo obří tornádo a chladnokrevný vrah dohromady. Skácené stromy a těla leželi všude kolem a zdravotnice obvazovali rány.

"Co-co se tu stalo?" zeptala jsem se, když se mi konečně vrátil hlas.

"To teď nepotřebuješ vědět. Důležité je, že ty to můžeš zastavit"

Chtělo se mi zvracet.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Gil Gil | Web | 21. listopadu 2014 v 18:33 | Reagovat

Ahoj, já myslela, že jsem přihlášená s tím článkem z mého deníčku (posílala jsem odkaz tady v komentářích) - ale to nevadí!!! :3 Nechej už to určitě tak, Babu má báječnou povídku a já na soutěže stejně nejsem a jsem moc ráda, že to vyhrála♥ :-)

2 Babu Babu | E-mail | Web | 23. listopadu 2014 v 15:21 | Reagovat

jééj :D Tak jestli se ti fakt líbila tak děkuju :) moc to pro mě znamená :))
jinak sem to taky dala na blog a je to tam celé :)

3 Dendy Dendy | Web | 24. listopadu 2014 v 21:17 | Reagovat

Gratuluji vyherci... nabiras affs, rada byvh se stals :-) napis mi na bloh, pokud me beres :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama